|
Vánoční slavnost
Milovice, 16. prosince 2003
|
|||||
|
Přesto, že dárky tentokrát být neměly, se ve tři hodiny sál docela zaplnil. Další drobná překážka - těsně po třetí nám praskla žárovka projektoru. Štěpánka sehnala během chvilky náhradní projektor v místní škole (tímto vřelé díky jak Štěpánce, tak škole). Ve čtvrt na tři se ale otevřely dveře a do zaplněněho sálu se nahrnulo dalších čtyřicet lidí a dospělých. Nakonec se sešlo přes 180 dětí a 30 rodičů o které se staralo víc jak 20 mlaších i starších na pódiu a před pódiem. Ten počet způsobil trochu komplikací, protože hlídat 80 kluků ve dvou lidech tak, aby byl alespoň trošku pořádek nebylo moc snadné a moc se to nedařilo. Se stovkou holek to bylo ještě o trochu horší. Program byl jako pokaždé bohatý - několik her, krátký break, dvě scénky (Srdce a Otroctví, obě jsou dost síla, natáčeli jsme na video a tak si zájemci mohou půjčit DVD s nahrávkou), Marcelovy kratoučká slova do situace, Štěpánky precizní vedení celé akce. Příjemná byla tento rok hlavně účast rodičů a od nich máme také dobrou odezvu. Oslovily je jak písničky, tak scénky i mluvené slovo.
Překvapivě hezky přijaly děti to, že tentokrát nebudou žádné velké dary. Promítly jsme fotky z Bulharska, na kterých byla moc dobře vidět situace rómů, kteří tam žijí. S hliněnými domky, smnohem větší špínou na ulicích. Všichni mohli slyšet, že jsou na světě místa, kde děti potřebují dárky mnohem více, než u nás. Dobrá byla i kapela, ve zcela novém složení - Daniel (Bicí), Milan (basa), Láďa (rytmická kytara), Dan (bonga), Jonáš (sólovka), Žanetka, Noemi a Markéta (zpěv) a Pepa (triangl). Po půl roce trénování jím to hezky šlape a udělali dobrý dojem jak na mladší, tak na dospělé. Moc příjemné bylo i setkání s dětmi z Nymburka. Přesto, že jsme se téměř rok pořádně neviděli, byl hodně znát čas strávený s nimi v minulosti. Skoro celý tým se nakonec sešel na krátké večeři s hromadou pizzy.
|
||||||